Smrt CP aneb „Plamínek života“

Poslední dobou se už konečně i v českém herním prostředí začínají objevovat první vlaštovky v podobě článků a esejí věnující se hrám na hrdiny a praktickému vedení hry zasvěceným, moudrým způsobem, nikoli jen „receptové kuchařky“, se kterými jsem se dříve tolikrát setkával. Přesto je tu stále mnoho bílých míst a nezmapovaných oblastí, stále je o čem psát a co objevovat. Dnes bych se rád věnoval fenoménu, který je i v zahraničních pramenech často (a neprávem) opomíjen. Je načase sejmout roušku z kontroverzního tématu, jakým je smrt CP. Dnes si povíme o tom, proč a jak posílat CP na smrt.

Pro některé PJ to může být opravdu těžké a nepříjemné téma. Jsou různé druhy CP, do tohoto širokého pojmu se vejdou prakticky všechny myslící i nemyslící bytosti ve vašem herním světě, od nestvůr přes „běžné“ obyvatele až po výjimečné postavy ovlivňující osud světa, či pomáhající nebo komplikující život skupince. Pokud jste dobrý PJ, snažíte se alespoň některé CP zahrát věrně a živě, dříve nebo později si některou z nich zamilujete. Kupodivu to většinou bude úplně jiná CP, než kterou si oblíbí vaši hráči. Odtud je už jen krok k dvěma extrémům.

Jedním je „věčná CP“, která přežije úplně všechno už jen proto, že je „taková šikovná“, „bude jí potřeba kvůli další zápletce“, „někdo přese musí skupinku vytáhnout z problémů“ – nějaký ten důvod pro přežití se vždycky najde. A tady pozor – vy jako PJ máte pod taktovkou spoustu CP, ale hráči jen jednu jedinou, tu svou. A pro hráče, který si pracně vytvořil po třech těžce oplakaných postavách čtvrtou, může být další setkání s „věčnou CP“, která se ve vašem světě motá už začátku hraní s družinkou, neskutečně frustrující.

Je tu i druhý extrém, při kterém se jako PJ se smrtí CP příliš nepářete, a tak kolem sebe hráčské postavy nevidí nic než umírání – smrt si bere nejen jejich nepřátele, ale i blízké, milované, domácí mazlíčky… nejlepší způsob, jak je odradit od navazování hlubších vztahů s dalšími CP, potažmo se světem. Důsledkem je odcizení, o kterém by mohli vyprávět veteráni světových válek, kteří zažili smrt většiny svých kamarádů.

A přitom je smrt ve skutečnosti nevyhnutná pro většinu živých tvorů, nevybírá si, nezáleží jí na zápletkách nebo oblíbenosti postav, padni komu padni. Abych do hry zapojil tuto její podobu a zároveň se vyvaroval dvou výše zmíněných extrémů, zavedl jsem u každé CP postavu veličinu, pracovně nazvanou „plamínek života“. Jak to funguje?

Po vytvoření (nebo uvedení do hry) každé CP si hodím 3k na předpokládanou délku jejího života, kterou se pak ve hře snažím řídit. Výsledek hodu konzultuji s níže uvedenou tabulkou.

Hod 3k	Plamínek života
3*	Okamžitá smrt – postava zemře několik minut až hodin od uvedení do děje
4	Brzké úmrtí – postava zemře několik hodin až dnů po uvedení do děje
5-6	Dny až týdny
7-8	Týdny až měsíce
9-11	Měsíce až roky
12-14	Roky
15-16	Mnoho let
17	Dlouhověkost – postava bude žít několik desítek let po uvedení do děje
18*	Nesmrtelnost – bez vnějšího zásahu postava prakticky nezemře

K hodu lze přičíst (nebo odečíst) hodnotu pracovně nazvanou „nebezpečnost světa“ – hodnota tohoto bonusu nebo postihu záleží na vás. Na hody označené „*“ se však tato úprava nevztahuje a nelze jich ani pomocí ní docílit (i v tom nejmírnějším světě občas někdo náhle zemře a i v drsném světě se vyskytnou jedinci, kteří dokáží přežít).

Nesmrtelnost – je na vás, jaké pro ní najdete vysvětlení, záleží na charakteru vašeho světa (postava najde pramen mládí, získá mocný artefakt, stane se upírem…).

Příklad: Vytvořili jste si postavu potulného léčitele Efiana, se kterým se skupinka pozná na svých cestách s karavanou vzácného zboží, ke které se náhodou také přidal. Váš svět má mírný charakter, žertovnou atmosféru a postavy v něm neumírají často (úprava +5). Při hodu 3k na jeho „plamínek života“ vám padne 13. Úprava na tento hod platí jen částečně, protože celá by mu pomohla docílit čísla označeného hvězdičkou. Platí nejvyšší možná hodnota, tedy 16 – Efian bude žít ještě mnoho let.

Samozřejmě že tato technika popisuje délku života CP bez zásahu družinky. Bodnutí do zad od člena družinky CP stále zabije, a naopak, hráčské postavy ji mohou život zachránit (když například odvrátí při boji smrtící úder nebo koupí drahý lék, na který by se postava nikdy finančně nezmohla). V takovém případě si u „zachráněné“ CP hoďte na „plamínek“ znovu – díky postavám se podruhé narodila. Hráči tak zjistí, že mohou skutečně ovlivňovat běh okolního světa a to je pocit k nezaplacení. Navíc si budou víc hledět svých známých a blízkých.

Tato jednoduchá pomůcka vám může do hry přinést mnoho pozitivního. Jen namátkou:

Vaší objektivitu – konec s „nadržováním“ oblíbeným CP. Také hráči ve vás budou mít větší důvěru, když uvidí, že jste schopni poslat na smrt svého „miláčka“.
Drama – „smrtelný“ svět má v sobě nádech dramatička, který byste jen těžko vyvolávali nějak jinak. Navíc díky „plamínku“ se můžete na leckterou smrt připravit a vykreslit ji skutečně věrně či dramaticky.
Obohacení zápletek – zkuste zapomenout na úmrtí „daná dějem“. Spíš se ptejte, proč to CP přežije, nebo co vyvolá její náhlá nečekaná smrt (zvlášť efektní v případě velitelů invazních vojsk či hlavních „záporných“, ale i „kladných“ hrdinů obecně). „Plamínek“ vám může dát úplně jiný pohled na zápletky a roli postav.

Pokud jsem to v předchozím textu dostatečně nezdůraznil, ještě jednou připomínám – pokud se rozhodnete „plamínek života“ u svých CP používat, házejte si na něj zásadně až potom, co postavu vytvoříte. Nechtělo by se vám dopodrobna se zabývat někým, kdo má v příští hodině zemřít, věřte mi :).

Tak, tím bych pro dnešek uzavřel kapitolu týkající se smrti CP. Snad se vám dnešní setkání líbilo a pokud ano, těším se na to příští. Jestli ne, třeba je to příležitost pro podnětnou polemiku.

Na shledanou, vaše zkušenosti a názory se těší Asgarden (asgarden@gmail.com).

Hry na hrdiny

Smrt CP aneb „Plamínek života“