Hry na hrdiny .cz

Ideální systém
Publikováno: Úterý, 02.05. 2006 - 13:20:00
Téma: Teorie RPG


Tak mě úvody nových „super RPG systémů“ přivedly k zamyšlení – může existovat ideální systém pro hry na hrdiny? Je v lidských silách jej vytvořit? A je nějaký systém vyloženě špatný? A hlavně, jak tu „špatnost“ a „dobrost“ systémů měřit?

A) Kájo, hoď si na inteligenci.
B) Jasně... 7!
A) Jo, uspěl jsi, hádanka byla jednoduchá a nedělala vám žádné potíže. Dveře se otevřely a za nimi je velká místnost osvětlená stovkami svící rozvěšených po stěnách. Uprostřed zády k vám stojí postava v černém plášti s kápí, takže kromě oblečení nevidíte nic. Je ale zřejmé, že klečí na jednom koleni. Po otevření se zvedla a podívala se na vás. Je to starý muž, který v rukách svírá obří meč.
C) Ha, to jsi ty, ten temný nekromant?
B) Martine, neměl ses prokecnout, že to víš!
A) Hmm, ano, a vaše dny jsou tedy u konce, řekla postava. Tak, kluci, co děláte. Teda kluci a slečno, promiň, já na tebe vždycky zapomenu.
D) Jistě, ty sklerózo, ale když mám nějakou sladkost, tak si na mě vzpomeneš hned, že? Ale neměli bychom hrát?
B) Určitě, a proto můj kouzelník sesílá Temný úder.
C) To nedělej, to je hloupost, sešli raději ohnivou kouli!
B) OK, tak jednu ohnivou, ať se drahoušek zahřeje.
C) Já střílím z kuše, co jsem ji měl schovanou za zády.
A) E, o tom nějak nevím, to jsi nějak nezmínil... ale budiž.
D) Má Elvíra se rozbíhá s připraveným obouručákem ke smrtícímu seku.
A) OK, tak si hoďte na útok, a ty Martine si na sesílání ani neházej, šance 1 ze 100 na neúspěch, to se ani nedá nehodit. OK, takže jak to vypadá... hmm, 6+12-13... 7-1... OK, tak jste ho dostali, sesunul se na zem jak hadrová panenka.

... ten a ten systém je dobrý a tamten špatný.

Mnoho hráčů tvrdí, že ten a ten systém je dobrý a tamten špatný. Autoři většinou tvrdí že jejich je nejlepší a všechny ostatní špatné. A kde je pravda? A jak na ni přijít? Ale hlavně, jak se sakryš ten dobrý systém pozná? Už slyším některé argumenty – musí být univerzální, musí dát možnost volit si schopnosti, musí být jednoduchý, musí ulehčit práci a řešit případné problémy, nesmí mít moc pravidel a tabulek, musí podporovat roleplay, musí bavit, nesmí hráče k ničemu nutit, musí dát pánovi hry materiály na jednoduchý začátek hry, nesmí omezovat PH a jeho tvorbu světa...

Tak, když se nad tím zamyslíte, ať dáte jakýkoliv požadavek, vždy najdete jeden protipožadavek, který je stejně důležitý, ale oba zároveň splnit nejdou. Dejme si jako základ, že chceme systém, který řeší většinu možných situací – jenže to nám naskáče hodně pravidel a tabulek – chceme je omezit, tak uděláme univerzální pravidla a tabulky... hurá, sláva, jenže co to, ony ty univerzální věci řeší jen problémy v ideálním případě, čím je větší výchylka od normální situace, tím více se liší od „reality“ a občas tvrdí naprosté nesmysly... takže prvotní záměr nebyl splněn, co teď? Ti schopnější z vás vidí, že tvorba herního systému systému je ne jeden, ale mnoho začarovaných kruhů, které nemají východisko, musíme se někde na tom kruhu zastavit, ale tím porušíme to, co je na jeho opačném konci.

A) Tak co, čas vám běží?!
B) Otočím kolem o čtvrtkruh doprava a pak zatáhnu za prostřední páku.
A) Jak jsi zatáhl za páku, zem se otřásla a těžké kamenné dveře se před vámi začaly rozevírat. Za nimi je velká kruhová místnost, s poloměrem asi 6 sáhů, na výšku má také tolik, po stěnách jsou pravidelně rozmístěny 7mi ramenné svícny, co sáh. Většina svíček hoří a vytváří tak nádhernou stínohru. Tu si uvědomujete, že uprostřed místnosti není tma, ale postava v temně fialovém až černém rouchu, která klečí. Má kápi, ale přesto jsou vidět dva pramínky bílých vlasů.
D) Mírně vypísknu, ale snažím se to hned umlčet.
A) Jak se zdá, postava to zaslechla a pomalu se zvedla a otočila k vám. Chmm, řekla studeným hlasem, co vás sem přivádí, hrdinové.
C) Huch, ty temnej nekrouš co v hospodě zabít dostala být?
B) Mugure, já tě jednou zabiju, ty všechno vždycky pokazíš, teď ho fakt budem muset zabít...
A) Och, tak temnej a nekrouš? No to jsou mi dnes věci. A navíc byste mě chtěli zabít, aniž byste o mně cokoliv věděli. Ale pokud to tak chcete, klidně to udělejte.
D) Ech, promiňte chování mých, no řekněme společníků. Oni to tak nemysleli.
Lísteček A->B) Máš pocit, že postava něco vytahuje zpod pláště, opatrně, jako by nechtěla, aby si toho někdo všiml.
A) Sesílám Inhibování!
C) Vytahuju velký kyj.
A) Vždyť jsi ho tam venku nechal, máš smůlu, měl jsi říct, že si ho bereš.
D) Křičím na zbylé dva trumbery - co to blázníte? Jste padlí na hlavu?
A) OK, tak kouzlo jsi seslal úspěšně. Když byla postava zasažena, tak tělo zmizelo a na zem se pomalu sneslo roucho, ale to až po spadnutí a zařinčení meče o kamennou podlahu.

Může být systém ideální?

Takže teď zpět k otázce – může být systém ideální? Moje odpověď je ano, ale nanejvýše pro jednoho člověka. To z jednoho prostého důvodu – každý jsme jiný, máme jiné záliby, priority, výchovu, vědomosti... Takže se najde skupina lidí, které se daný systém líbí a každý k němu má nějakou připomínku, pak skupina lidí, která jej považují za stejný jako ostatní. A pak samozřejmě ti, co jej považují za přesný opak toho, co si představují pod pojmem ideální systém.

A tak to bude s každým systémem. Samozřejmě jsou zde věci, které zkritizuje skoro každý (když je systém napsán chaoticky a bez pořádného rozškatulkování, tak to asi nikdo neocení), ale těch co by pochválil skoro každý opravdu moc není. Proto když někdo tvrdí, že tenhle systém je lepší než tamten, tak se mu směju. Takový člověk totiž bere svůj názor za středobod a nebere v úvahu, že někdo jiný to vidí jinak. Jo, pokud řekne, že jemu se v tomhle systému hraje nejlépe, to už je naprosto jiné tvrzení a s takovým se dá už pracovat.

A) Tak tam hodím svoji bombičku Feferonkové pomsty.
B) Dveře se rozkuckaly, otevřela se v nich škvíra, takže se můžete protáhnout dovnitř. Je tam postava stojící uprostřed místnosti, klečí na jednom koleni. Zády k vám.
D) Vzdej se, nebo tě znásilním!
A) Postava se prudce otočila a zároveň vstala, když tě, svalnatou barbarku viděla, tak chytla meč jako kříž a začala jej držet jak ochranné znamení před sebou. Je to teda muž, má jedno oko modré a druhé vlevo.
C) Neboj se, ona se přeřekla, my tě znásilníme i když se vzdáš, říkám se smíchem.
B) Nene, první zabít, pak znásilnit, řeknu učivě ke zbytku družiny.
A) Prosím, řekla postava a padla na kolena. Nezabíjejte mě, já za nic nemůžu, to strejda Olda, on mě neřekl, jak přesně ovládat jeho domácí služebnictvo a já nějak ztratil kontrolu.
B) Sešlu na něj Lásku démona.
A) Postava na tvé kouzlo chvíle nereaguje, ale pak jí zvlčí pohled a začne slintat a házet kolem sebe rukama.
B) Jé, že bych to už uměl líp... Asi ho zabijeme, ať mám něco na pitvu, neustále nějak nemůžu pochopit rozdíl mezi ženami a kostlivci.

Takže, ta jednoduchá myšlenka, kterou chci dát v plén tímto článkem:

Každý máme svoji hru, své představy, svá přání. Netvrďte nikdy o něčem, že je to ideální. Nanejvýš je to ideální pro vás. A nezatracujte některý herní systém. Každý má určitý styl hry, na který se hodí, a své hráče, kteří ho mají rádi. A na tom vy nic nezměníte.





Tento článek si můžete přečíst na webu Hry na hrdiny
http://www.hrynahrdiny.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.hrynahrdiny.cz/m-News&file=article&sid=57