Hry na hrdiny .cz

Rady pro PH: Život ve feudálním světě
Publikováno: Středa, 11.05. 2005 - 00:00:00
Téma: Rady pro PH


Tento článek je úvahou na téma „Jak se žije ve feudálním světě“. Mnoho hráčů sice přijímá myšlenku středověkého světa, jeho technologie, zablácených měst, chladných zbraní. Sami jsou hrdiny a navíc se za ně považují. Ale jak se v takovém světě žije běžným obyvatelům, pro které je to jediný známý svět?

Půda jako základ feudálního světa

První důležitá věc, na které stojí celá civilizace feudálního světa, je půda. Naprostá většina obyvatel musí od úsvitu do západu slunce dřít na poli, aby uživila sebe, svou rodinu, staré a nemocné, zaplatila daně, nasytila šlechtu a měšťany. Na statcích a vesnicích tak žije více než devět desetin populace.

Komu patří půda?

Tato otázka stanovuje státní zřízení. Vlastnictví půdy jako základního prostředku přežití lidí patří k základům společenských vztahů.

Ve feudálním světě, který je pro fantasy typický, patří půda šlechtě, vrchnosti. Šlechta půdu buď obhospodařuje ve své režii - najímá si rolníky nebo má robotníky (poddané, kteří musí část týdne pracovat na polnostech šlechty). Půdu také pronajímá svým poddaným – sedlákům, leníkům a podobně, kteří za pronájem půdy odvádějí daně (často v naturáliích) a jiné služby (slouží ve vojsku).

Vlastníkem půdy může být také neurozený, svobodný sedlák, který půdu může prodat a má zaručeno více svobod.

Společenské třídy

V zásadě můžeme obyvatele země rozdělit na následující třídy:

Král

Král jako nejvyšší vládce spravuje celou zemi, uděluje tituly a léna, má zákonodárnou i soudcovskou moc, často je vrchním velitelem vojsk.

Správné oslovení krále je „Vaše veličenstvo“, oslovení prince (princezny) „Vaše výsosti“.

Šlechta

Šlechta je poddaná králi, ale má nejvíce pravomocí, ale i povinností. Často má nad vlastními poddanými absolutní moc a ti nemají žádného dovolání (ani ke králi). Šlechta poddané ochraňuje, spravuje zemi, vybírá a daně a staví vojsko.

Mezi šlechtou existuje hierarchie, vysoká šlechta může mít vazaly.

Vévoda, kníže: Oslovuje se „Vaše milosti“. Vévoda stejně jako kníže patří k nejvyšším titulům, jejich postavení se liší podle konkrétních zvyků dané země. Bývá vládcem velké oblasti a mívá vazaly. Král zpravidla pochází z knížecího nebo vévodského rodu.

Hrabě
Markýz, markýza
Vikomt (komtesa)
Baron, zeman, baronet

Titul šlechtice může být dědičný (zpravidla se dělí z otce na nejstaršího syna), údělný (propůjčený, například správce města je jeho vévodou, nemusí být dědičný). Dále se dělí na titul vázaný k půdě nebo titul čestný. Vázaný titul se týká správy pozemku nebo oblasti (baron bývá svrchovaným pánem baronátu), čestný titul značí hodnost (vyšší titul má vyšší postavení, ocenění (možnost vjíždět do chrámu na koni a podobně), mnohdy ve spojení s výplatou renty (pravidelnou výplatu z královské pokladnice).

Svobodní občané

Jsou právně na úrovni šlechty, neboť podléhají přímo králi. Často jde o svobodné sedláky a měšťany. Na rozdíl od šlechty mají méně povinností, ale také méně moci a podle zvykového práva jsou až za šlechtou – je-li uváděn před krále šlechtic a svobodný měšťan, má šlechtic vždy přednost (byť by to byl jen zeman).

Poddaní

Poddaní šlechty podléhají svému pánu a ten za ně zodpovídá. Vybírá od nich daně (které platí v určité míře králi), pronajímá jim půdu, ale také je chrání. Poddaní jsou omezeni ve své svobodě – obecně se nemohou bez souhlasu svého pána ženit, stěhovat nebo si volit povolání. Tato omezení bývají jen formální – sedlák nemá důvod se stěhovat jinam, protože by stejně nesehnal půdu, svatbu domlouvají rodiče či příbuzní a naprostá většina obyvatel se zabývá zemědělstvím a nic jiného neumí.

Vojsko

Zvláštní skupinu tvoří vojáci, kteří pocházejí z předchozích skupin, ale vztahují se na ně jiná pravidla. Vojsko staví buď král nebo šlechta. Zámožní kupci a měšťané mohou mít malé oddíly, nikdy ne armádu.

Veliteli armád jsou až na výjimky šlechtici, často druzí nebo třetí synové pána, jehož titul přejde na prvního syna a oni by zůstali bez země a příjmů.

Podle zvyklostí země mohou armádu tvořit rytíři (šlechtici mající vlastní zbroj), odvedenci (poddaní mohou mít za povinnost sloužit v armádě), dobrovolníci (svobodní občané mohou přijmout službu) a žoldáci (cizinci a svobodní působící za žold pod svými veliteli).

Kněží

Klér a další třídy stojící mimo běžné vrstvy mají status podle zvyklostí dané země. Někde jsou ctěni a těší se značné úctě, jinde jsou až na úrovni svobodných občanů nebo dokonce pronásledováni.

Život lidí

Život šlechty

Působení šlechty velice záleží na morálních zvyklostech dané země. Obecně má šlechta svá práva a povinnosti – je vždy před neurozenými, nicméně za ně nese odpovědnost, měla by být spravedlivá a své poddané chránit.

Nicméně, často vidíme úpadek a odklon od původní „dohody“ mezi šlechtou a poddanými - vrchnost bývá povýšená, zhýralá, panovačná a málo dbá o své poddané.

Život na vesnici

Obyvatelé vesnic žijí pohromadě, znají se navzájem a jsou spolu provázáni příbuzenskými vztahy. Na vesnici se utají jen máloco, cizinec je vždy terčem dohadům, klepů či pomluv.

Vesničané bývají velmi soudržní, pokud se ovšem za nějakého důvodu neznepřátelí (spory o pozemek, dobytek či jiné).

Často jsou nevzdělaní (nemají čas se učit číst a psát), ale zato pracovití (lenivý člověk by asi zemřel hlady), čestní (lháře a podvodníky mezi sebou nestrpí) a jistě mají svá přání, tužby a sny.

Život ve městě

Feudální města nebývají velká, mají nejvýše tisíce obyvatel. Velká města se jednak neuživí, jednak trpí nemocemi, požáry a dalšími neduhy. Slouží jednak jako centra řemesel, jednak jako obchodní, správní a obranná místa.

Většina obyvatel měst provozuje řemesla, která by je na vesnici nemohla uživit. Činnost a práce řemeslníků závisí na zřízení, nejčastěji je kontrolována a řízena cechy a monopoly.

Více obyvatel vede k jisté anonymitě, lidé jsou uzavřenější, spoléhají více na sebe a rodinu nežli na své sousedy. Čím větší město, tím větší příležitost ke zločinu a násilí (na rozdíl od vesnic, kde zločinnost prakticky neexistuje).

Cech

Daná živnost podléhá cechu, sdružení, které ji kontroluje a řídí. Stará se o to, aby nebylo řemeslníků příliš mnoho (nebo málo), kontroluje jejich kvalitu a schopnosti. Pracující začíná jako učedník, po několika letech se stává tovaryšem a až složí potřebné zkoušky a získá praxi, může se stát mistrem a založit si vlastní živnost. Cechu je potřeba platit poplatky (často vysoké). Na druhou stranu cech hájí zájmy cechovníků (nejčastěji před šlechtou).

Monopoly a povolení

Pokud není činnost usměrňována cechem (například je nová nebo ji nikdo neovládá), musí být nejprve povolena. Žadatel musí zaplatit za patent (glejt), aby ji mohl vykonávat, ale za to bývá chráněn monopolem (nikdo jiný v oblasti nemá právo mu konkurovat, aby nedošlo k oslabení živnosti).

Obchod

Města jsou centry obchodu, kam se na trhy sjíždějí obyvatelé okolních vesnic, statků a polností, aby nakupovali a prodávali své zboží (na vesnicích nebává tolik příležitostí k obchodu a nabízené ceny jsou nevýhodné).

Z obchodu se platí daně, většinou ze živnosti (pravidelná platba určené částky, nikdo nevede účetnictví). Často je povolení k obchodování vázáno na cech nebo patent.

Právo a zvyky

Jelikož málokdo umí číst a psát, jsou zákony jednoduché, aby se jim mohl každý naučit, složitější jsou vztahy vůči šlechtě.

Důležité je také právo zvykové – mnoho zákonů je nevyřčených a nenapsaných, ale všichni se jimi řídí – jedná se o zvyky. Ty mohou být pevnější a více dodržované, nežli královské výnosy. Jde například práva kněží, manželský svazek, úctu poddaných ke šlechtě nebo kněžím, dodržování rozličných obřadů (oslavy Slunovratu, narození královského dědice a podobně).

Úcta

Obyvatelé středověkých světů bývají uctiví: k rodičům a příbuzným, ke starším, nadřízeným, k vrchnosti, ke kněžím. K tomu jsou vedeni odmala a vedou k tomu i své děti. Je běžné zdravit ostatní, urážka je cosi téměř nemyslitelného.

Čest

Pro lidi, kteří se znají navzájem, je čest důležitá jako jídlo nebo vzduch. Člověk, který ztratí čest, nemá mezi ostatními místo a je z jejich společnosti vyloučen. V cizím prostředí jej jen tak jednoduše nepřijmou a sám venku nepřežije.

Peníze

I když se zdají být velmi důležitými, nelze si za ně koupit vše – čest, titul, sláva ani úcta nebývají na prodej. Většina obyvatel se uživí ze svých polností a peníze jsou pro ně jen doplňující prostředek směnného obchodu.

To ale neznamená, že by je nikdo nechtěl, spíše naopak, ale určité věci nebývají na prodej.


Tento článek je od autora nové české hry na hrdiny Hrdinové Fantasy.





Tento článek si můžete přečíst na webu Hry na hrdiny
http://www.hrynahrdiny.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.hrynahrdiny.cz/m-News&file=article&sid=38