Cesta k realitě I.

Cesta k realitě I. - Epizody

Autor: Asgarden - Pondělí, 21.03. 2005 - 00:00:00
Topic: Teorie RPG

Dnes se milí čtenáři poprvé setkáváme u nového cyklu, kterému zůstal původně pracovní podtitul „cesta k realitě“. Je určen pro všechny PJ a hráče, kteří by chtěli do své hry vnést více realističnosti a hledají způsoby, jak toho docílit. Druhý pracovní název, nad kterým jsem také uvažoval, bylo heslo „realita nemusí být nuda“, ale to není až tak výstižné. Bohužel, ultrarealistická hra, ve které postavy hrají vykonávání osobních potřeb, umřou na kdejakou chřipku nebo jednu ránu mečem, a zůstanou po celou hru v roli odpadu společnosti (protože co jiného by asi tak mohly být potulné družinky „hrdinů“), sice také nemusí být „nuda“, ale duchu nepřidá. Kdepak, cílem této série je pouze přiblížení, cesta k realitě, které se však nesnažím dosáhnout. Pojďme tedy na dnešní společnou procházku za cílem, ke kterému se chceme dostat na dohled, ne však k němu dojít.

Už jste se někdy zamysleli, jak to, že se postavám ve hrách na hrdiny vždycky něco přihodí? Někdy stačí, aby jen družinka někam přijela, a už to je záruka, že se tam něco semele. Nestačíte se ani vymotat ze jednoho dobrodružství a už se objeví druhé, vaše životní cesta hrdiny je jako „z pohádky do pohádky“, neustále v akci? V extrémech to pak vypadá, že se na celém světě něco děje jen tam, kam družinka zavítá. Pokud podobnou hru vedete jako PJ, možná jste si už všiml (-a), k čemu to vede:

postavy (nebo jejich hráči) už ani nevědí, jaké to je vést „normální“ život (možná to jen zapomněly, možná jej ani nikdy nevedly, protože už když jim bylo třináct, se na zápraží jejich domu objevil podivný cizinec v kápi s prosbou o pomoc a od té doby „se vezou“)
postavy jsou bezprizorní, nemají žádný domov nebo jinou „stálou základnu“, protože jsou pořád na cestách (zato už prošly přes půlku kontinentu a přeplavily se devatero moři)
během několika málo let nepřetržitých dobrodružství se díky neustálému nárůstu zkušeností stali mocní lidé ovlivňující chod poloviny světa (a vy teď přemýšlíte, co bude proboha v těch zbývajících desítkách let)

Proto se dnes seznámíme s „epizodickým“ stylem hry, kdy jednotlivá herní sezení tvoří víceméně uzavřené celky. Při takové hře se předpokládá, že po ukončení jednoho dobrodružství si postavy dají oddych a povedou celkem normální život, a než se zase něco „semele“, uplyne nějaká doba. Na konci každého sezení si PJ společně s hráči hodí 3k a údaje porovná s následující tabulkou.

Hod 3k	Do dalšího dobrodružství uplyne…
3	Několik minut
4	Několik hodin
5-6	Několik dní
7-8	Kolem týdne
9-10	Několik týdnů
11-12	Kolem jednoho měsíce
13-14	Několik měsíců
15-16	Kolem roku
17	Několik let
18	Více let

Asi netřeba dodávat, že si můžete tabulku uplatnit podle vlastních potřeb a jakýmkoli způsobem – ne každý chce čekat na další „epizodu“ několik let.

Výhody takového postupu jsou zřejmé – díky epizodám mohou postavy začít v „mezičase“ vést také normální život, najít si své místo ve světě (a to nejen pro bydlení), zázemí. Nad epizodami také zajásají ti, co mají ve vaši skupince na starosti kroniku – tak jasně ohraničená dobrodružství jsou snem každého kronikáře.

Jak u postav řešit jejich „mezičas“? Ten mohou využít k vylepšování svých dovedností, zakládání domova, rodiny, prázdninám, zkrátka jakékoli „normální“ činnosti. Kdyby se měl tento čas celý zahrát, asi by vám jako PJ už nezbyl čas na nic jiného. Mezičas byste měli s hráčem probrat během několika minut až desítkami minut, jen ve výjimečných případech můžete (po uvážení) svolit ke hře. Za takovou hru však já osobně dávám jen symbolickou zkušenost – je to váš ústupek hráčovi.

Tento způsob hraní má i své nevýhody, nad kterými se pozastavíme. Jednou je jakási (nevím, jak to lépe nazvat) seriálovost celé hry – každé sezení se stane takovou minihrou samou pro sebe, vždy budete muset tak napůl začínat, znovu uvádět postavy do děje a navozovat atmosféru, která se nenávratně ztratila s koncem minulé epizody. Zápletky v epizodách jsou také „průhlednější“, protože nemáte tolik prostoru a času na jejich „maskování“. Tím se dostáváme k účinku, jaký mají epizody na tažení, totiž zničující. Epizodický formát tažením prostě nepřeje (znáte to z TV, nápis „to be continued“ se v seriálu objeví maximálně jednou), a i když jde hraní na „díly“ kdykoli zrušit, zjistíte, že většině hráčů budou scházet „mezičasy“ a „happyendy“ (což je trochu zavádějící označení, řekněme spíše „ohraničené konce“). Na druhou stranu, epizody jsou dobrou prevencí pro PJ, kteří své hráče rádi posílají na rozsáhlá tažení za záchranu světa.

Tím pro dnešek končí naše putování za větším množstvím reality ve hře. Tahle cesta ale nikdy nekončí, proto se na ní jistě brzy sejdeme znovu.

Na shledanou, vaše zkušenosti a názory se těší Asgarden (asgarden@gmail.com).

Hry na hrdiny

Cesta k realitě I. - Epizody